Znám ten pocit. Sedíš někde venku, nad řekou, když zapadá slunce, a přemýšlíš, proč nikdo nenatáčí věci tak, jak je my známe. Nikdo neukazuje ty drobné momenty, co dělají z venkova domov, nebo ten tichý hněv, co se ti honí v hlavě, když vidíš, jak se svět točí dál bez nás. A pak si řekneš: fajn, tak
Začni tím pocitem, že ti někdo v noci tiše posunul nábytek v bytě. Vstaneš, rozhlédneš se, a všechno vypadá skoro stejně, ale chůze se změnila. Tak nějak to je se zahraničí teď. Není to otázka jedné bitvy nebo jednoho summitu. Je to série tichých posunů, které ovlivní tvoje peníze, děti, práci i svo
Začni si to představovat. Stojíš na kamenné vyvýšenině, vítr ti honí vlasy a pod nohama praská tráva, kterou sotva projely turistické stezky. A pod tím vším ticho, které má v sobě pořád kousek nevyřčeného příběhu. Přesně tohle mě na malých hradních ruinách vždycky chytne. Jsou rozbité, neokázalé a t
Jižní Korea hlásí rekordní nárůst kyberútoků o 55 %, vláda viní severokorejské jednotky.
Znáš ten moment, když stojíš u regálu a čteš nápisy jako „přirozené“, „domácí“ nebo „bez chemie“, a přitom ti v hlavě běží podezření, že někdo jen dobře platil za reklamu? Mě to štve. Fakt. A vím, že nejsi sám. Není to jen o jídle. Je to o tom mít kontrolu […]
Pokud vybíráte záclony do bytu nebo domu, vyplatí se začít u funkce místnosti a množství denního světla. V obývacím pokoji obvykle fungují lehké, vzdušné materiály, které prostor zjemní a zároveň zachovají dostatek světla. Do ložnice naopak řada lidí kombinuje jemné záclony s výraznějšími závěsy, ab
Znáš ten moment, kdy otevřeš telefon a zpravodajství tě zasype jako letní déšť — rychle, nárazově, bez varování? Ten pitomý pocit, že každý den může přijít nová zpráva, která ti změní náladu nebo plán. Mně se to stává často večer, když sedím s kávou, okno pootevřené a v dálce jen šum města. A najedn
Znáš ten moment, kdy se všechno ztiší a najednou víš, že se něco pokazilo? Já to zažil jednou v baru za rohem. Přinesli mi kafe, v rohu hrála starej šlágr a pak přišel ten zvuk. Ne kliknutí zbraně. Ne křik. Jenom tiché zavření dveří, co znělo jako konec dohody. A v tom tichu jsem pochopil, že pravid
Znáš ten pocit, když projdeš městem a všechno je pěkné, uklizené, ale něco ti tam nesedí? Ten moment, kdy se pod nablýskanou fasádou něco ztrácí. A najednou máš v hlavě jeden obraz: nitě vedené rukou, která nechce být vidět. Takhle to začalo u mě. Ne jako teorie jako z filmu, ale jako tiché, každode
Znáš ten moment, kdy otevřeš anglickou větu a všechno se rozbije na kusy? Slova sedí, gramatika taky, a přesto to není ono. A pak přijde ten záblesk — jeden obrat, jeden tón, a najednou rozumíš, proč ti tuhle frázi nikdo nepřekládal doslova. Takhle to myslím: je to víc než slovíčka. Je to kulturou n
Začni si představovat ten moment. Stojíš na prahu hospody v malé obci, v ruce hrnek bylinného čaje, z kuchyně se line vůně čerstvě upečeného koláče a venku se po silnici plazí mlha, která drží hlavu nízko nad loukami. A v tom mlžení je něco pravdivého — něco, co moderní mapa nebo reklamní plakát nik
Začni pocitem. Pamatuješ ten okamžik, kdy projíždíš horským sedlem a do kabiny auta vnikne ten mokrý, jehličnatý vzduch? Ten, co tě probudí a na chvíli všechno ztiší. Tak nějak to mám se Slovenskem. Je to krajina, co má tvář a historku, ne jen mapu. A to mě u ní drží — protože je upřímná a trochu su
Představ si ten moment. Sedíme naproti sobě, stůl mezi námi vrže, čaj už lehce vychladl, okno otevírá výřez venku — stromy, holub, sousedova garáž. Ty máš v rukou starý diář a já mám poznámky, ale nejdůležitější je ticho, které dovolí věcem vylézt na povrch. A právě tohle ticho dělá rozhovor opravdo
Znáš ten moment, kdy otevřeš diskusi a místo lidského hlasu tam leze šum — urážky, polopravdy a obvyklé vzdychání po autoritách, co nás stejně neposlouchají? Ten knot v krku, když poznáš, že tohle se už nezastaví jen u komentářů pod článkem. To je pocit, který mě žene psát. A to není jen o internetu
Ten okamžik, kdy se probudíš do studeného rána a vidíš na horizontu světla hlídkového auta. Znáš ten pocit? To není jen o technice a výcviku. Je to o tom tichu před prvním rozkazem, o vůni oleje zbraně, o pocitu, že někdo stojí mezi tebou a tím, co by ti mohlo vzít klid domova. A my jsme na tom nezá
Začnu emocí, protože bez ní to nebude fungovat. Znáš ten pocit, když v sobotu ráno otevřeš branku na hřiště a do vzduchu se rozlije vůně rozmočené trávy, škvarek od ohně se ještě drží na dlaních a všechno zní trochu suše — smích, občasné nadávky, písknutí domácího trenéra-učitele-tykatele. To je ta
Pamatuješ ten moment, kdy vystoupáš z auta, nadechneš se a zdá se ti, že vzduch chutná jinak? Takhle to myslím. Je to jako když otevřeš starou krabici a najdeš v ní věci, které měly svůj příběh. Na Slovensku ten pocit najdeš snadno. Ne v přeplněných letoviscích, ale v malých dedinách, kde se čas tro
A víš ten pocit, když si ráno uvaříš kafe a všechno kolem vypadá normálně, ale v hlavě už běží scénáře? Vlády se hádají, dodávky zboží zadrhávají, ceny rostou, a ti nahoře mluví o „řešeních“, která přijdou až za pět let. Takhle to myslím: není to jen o číslech v tabulkách. Jde o ten tlak na každoden
Začni si představovat ten okamžik. Stojíš večer u obecního hřiště, svítí jen jeden lámpový sloup, tráva voní po dešti a parkoviště je prázdné. Na brankách chybí síť, ale pod nohama máš ten známý pocit: tady se děje něco opravdového. Ne ten lesklý produkt s logem, ale lidská výměna. To je emoce, kvůl
Poznáš ten pocit, když stojíš před lidmi a v hlavě máš tisíc myšlenek, ale slova se rozplývají? Ten okamžik, kdy oči v sále sledují hodiny, ne tebe. A ty přemýšlíš, jestli to, co chceš říct, někdo vůbec slyší. To je přesně ten moment, který mě naučil přemýšlet jinak o prezentacích. Ne o tom, jak vyp
A znáš ten pocit, když projíždíš malou vesnicí a náhle zaslechneš starou píseň z otevřeného okna, nebo když ve městě narazíš na plakát na divadelní představení, které voní prachem a opravdovostí? Ten moment, kdy se ti zastaví svět, protože něco v tom hlase, v té melodii nebo ve výtvarné nápaditosti
Začínám s pocitem tří věcí najednou: únavy, hněvu a trochu té tiché hrdosti. Znáš ten moment, kdy někdo mluví s takovou upřímností, že se ti z toho zvedne žaludek i ruka podávat mu pomoc? Tohle bylo jedno z těch rán. Stál přede mnou chlap v pracovních kalhotách, ruce od hlíny, oči, které říkaly: „už
Začni tím, co cítíš, když venku zhasnou lampy a najednou je nad tebou šepot hvězd. Ten moment — víš o něm. Kdy se svět zmenší na tenhle pruh tmavé oblohy a ty stojíš, rukama v kapsách, a přemýšlíš, jestli tohle všechno patří jen těm nahoře. Nebo jestli jsme tam taky my. Takhle to myslím: vesmír není
Pamatuješ ten okamžik, kdy najednou víc slyšíš než vidíš? Ten zvuk lesa, kroků v trávě a vzdálené zvonění krav, které ti připomene, že čas má jiné měřítko. A přesně tohle je Slovensko pro mě — místo, které se nezapadá do žádných škatulek a přitom ti nabídne všechno, co člověk opravdu potřebuje: klid
Začni tím, že si přiznáš únavu. Ten tenký škrábanec na duši, co se vleče celým dnem. Znáš ten moment, kdy se probereš a už tě čeká druhé kafe, abys vůbec došel do konce práce? A přitom v hlavě šumí otázky: co s tím, komu věřit, komu ne. Místo prázdných slibů od velkých institucí je lepší začít u seb
Znáš ten pocit, když zapneš zprávy a v tom prvním okamžiku ti naskočí něco, co prostě nesedí? Srdce zrychlí. Tahle malá vnitřní stuha napětí — a pak ten odpor. Ne proto, že jsi proti informacím. Spíš proto, že víš, že mnoho věcí se ti servíruje hotové, přikrášlené, nebo naroubované na narativy, kter
Začnu smíchem, který nebyl veselý. Znáš ten moment, kdy projdeš ulicí, kde jsi vyrůstal, a všechno ti připadá trochu cizí? Ten pocit, že někdo pomalu mění rytmus města, aniž by se zeptal lidí, co tady skutečně žijí. Bolí to víc, než by se zdálo. A právě to je ten okamžik, který mě přiměl sednout a n
Znáš ten pocit, když ráno otevřeš okno a všechno je jinak než včera? Ten tichý tlak, že svět se posouvá a ty s ním nemusíš souhlasit. Bolí to, protože jde o domov, o rodinu, o věci, které jsou nám drahé. A přitom to nejsou velké politické teorie, co nás jdou zlomit, ale malé ztráty: ztráta sousedské
Všichni to známe. Ten pocit, když čteš zprávu o nové dietě, pak reklamu na zázračný doplněk a nakonec si říkáš — kdo se v tom má vyznat? A ještě horší: často cítíš, že někdo rozhoduje za tebe. Nechci tě učit teorii. Chci mluvit o tom, co funguje v reálném životě, tady u nás, mezi lidmi, co nechtějí
Znám ten pocit. Ten, kdy ti ubírá dech, protože není kam ustoupit, protože všude samá pravidla, samé „tohle musíš“ a „tohle je správné“, a ty cítíš, že to smrdí nespravedlností. A pak potkáš slovo, noviny nebo větu, která ti otevře dveře ven. Takhle to bylo i s Karel Havlíček Borovský. Ne proto, že
Vůně čerstvě opracovaného dřeva a ranní káva na zápraží patří k těm momentům, které člověka okamžitě vrátí do klidu. Jenže než se k té kávě dostanete, musíte vyřešit věčné dilema mezi plastem, kovem a přírodním materiálem. Dřevo v českých zahradách vyhrává na plné čáře, ale málokdo se zamyslí nad tí
Když ráno otevřeš okno a cítíš ten svěží chlad na tvé kůži, víš, že
Stojíte na návsi a najednou se z tlampače ozve to praskání, které všichni známe. Ten zvuk provází české vesnice a města už celé generace. Někdy oznámí, že soused prodává brambory, jindy varuje před blížící se bouřkou nebo výpadkem proudu. Možná vás to v tu chvíli otravuje, ale když se něco skutečně děje, podvědomě ten stožár […]
Začni si představovat ránu, když se mlha plazí nad poli a cítíš ten studený kov na puse termoventilu. Takhle to myslím — není to romantika, spíš konkrétní moment, kdy víš, že někdo drží linii. Někdo, kdo vidí dál než televizní reportáže, kdo slyší šepot starých map a rozhoduje se podle toho, co je s
Znáš ten moment, kdy stojíš na stráni, fouká ledový vítr a na obloze se rýsuje náznak bouřky? Já to zažil jednou s dědou. Byl v uniformě, staré boty mu křupaly na prvním sněhu a v dlaních držel termosku s čajem. Neřekl mnoho. Jen podal tu termosku a ukázal na vesnici v údolí. "Tohle je naše," řekl.
Znám ten moment, kdy se podíváš na zprávy a máš v hrudi divný sevřený pocit. Není to strach přesně, spíš únava z toho, že všechno najednou vypadá jinak. A přitom to nejsou jen hlavičky v novinách. Jde o to, jak se mění základní předpoklady, které jsme brali za samozřejmé — bezpečnost, ekonomika, svo
Znáš ten pocit, když si otevřeš lednici a zjistíš, že chybí věc, kterou považuješ za samozřejmou? Nečekáš, že to změní svět. A přesto — ten malý nedostatek najednou ukáže, jak křehké jsou věci, které bereme jako dané. Stejně tak dneska fungují mezinárodní dodavatelské řetězce a geopolitické smlouvy.
Pamatuješ ten moment, kdy sjedeš z dálnice a všechno kolem se ztiší? Ten zvuk kola, co projíždí venkovskou cestou. Ten pach sena a čerstvé bryndze, co se rozlije spolu s ranní mlhou. Přesně tak začíná cesta, která nepotřebuje turistický plakát ani lesklý katalog. Začíná u puku v hrudi, u té tiché zv
Začni si představovat. Ranní mlha nad políčkem, vůně mokré země, vzdálený hukot traktoru. Ticho, které najednou praskne zprávou o tom, že hranice nejsou tak daleko, jak jsme si mysleli. Ten pocit napětí v hrudi. Znáš ten moment, kdy víc než na politiku spoléháš na sousedy, rodinu a své vlastní ruce?
Poznáš ten pocit, když stojíš před lidmi a najednou se všechno zúží na tvůj dech a pár slov, která musíš zničehonic předložit? Takhle to myslím — člověk cítí tíhu očekávání, světla trochu pálí v očích a v hlavě hučí otázky: co řeknu, kdy se zasmějí, kdy mě přeruší. Já to znám. A věř mi, není to o to
Znám ten pocit. Stojíš na kraji lesa, dýchneš a zjistíš, že to není jen vzduch—je to minulost, je v tom vůně sena, dřeva, bryndzy a čerstvě pečeného chleba. A najednou víš, proč na tom prostě trváš. Nejde o turistické selfie. Jde o to, že místo má paměť. A Slovensko takovou paměť má silnou, drsnou a
Znáš ten moment, když se ti něco přilepí k hrudi a nejde to pustit? Takhle to začalo v naší obci. Nejprve to byl šepot u plotu, pak zpráva na vývěsce a nakonec hromada papírů, které se kupily v hospodě vedle pípajícího starého rádia. Lidi se nedivili technice, nerozuměli všemu tomu slovníku zbrojařů
Vzpomínáš si na ten pocit, kdy se ráno probudíš a zjistíš, že rozhodnutí, která tě ovlivňují, se dějí daleko, v budově, kterou neznáš? Ten záchvěv bezmoci. A pak se najednou objeví nějaký nápad od Bruselů a všichni kolem o něm mluví, jako by to bylo hotové. Takhle to myslím: my nejsme jen hlasy v ta
Znáš ten okamžik, kdy se ti v hlase stáhne všechno, protože vidíš, že něco, co znáš od dětství, mizí? Takhle to bylo v našem kraji. Ráno jsme šli do lesa na houby a večer už tam hučely stroje. Srdce ti začne bít jinak. Ne z hněvu jako z televize, ale z té osobní křivdy — tohle je naše půda, naše vzp
Cítíš ten zápach čerstvě obrácené země? Ten jemný, trochu nasládlý pach, co se rozvine, když po ránu kopneš do půdy? Ten moment, kdy se všechno ztiší a zůstaneš jen ty, země a malý zázrak, který se začíná rodit pod prsty. Přesně tenhle pocit, tenhle klid a zároveň hrdost — o tom chci mluvit. O tom,
Vsadím se, že znáš ten pocit. Stojíš na rohu u škvárového hřiště, fouká ledový vítr, a přesto se ti rozbuší srdce. Není to o medailích. Je to ten moment, kdy vidíš partu kluků a holek, jak si bez řečí rozdělí míč a začnou hrát. A ty víš, že tohle je víc než sport. Je to svoboda, návyk, odpor proti t
Znám ten pocit — otrávenej z informací, z reklamy, z lidí, co mluví místo aby něco dělali. Ten moment, kdy chceš prostě zmizet. A ne jen tak, do hotelového komplexu s dalšími dvěma sty lidmi, ale někam, kde slyšíš ptáky a tvoje myšlenky znovu dostanou vzduch. Takhle to myslím: místa, kde si můžeš od
Začnu upřímně. Ten pocit, když ti přijde dopis od úřadu a srdce ti zrychlí, protože nevíš, co zase chtějí, to znáš, ne? A pak ta touha udělat věci po svým — jednoduše, poctivě, bez zbytečného šimrání a pravidel, která dávají smysl jen úředníkům v klimatizovaných místnostech. Tenhle text je pro tebe,
241–288 z 2 223 článků
